JAKUB KODL (25) JE NEJMLADŠÍM ZÁSTUPCEM RODINY S DLOUHOU SBĚRATELSKOU A MECENÁŠSKOU HISTORIÍ. V ROZHOVORU PRO REFLEX PŘEDSTAVUJE NEJEN KODLCONTEMPORARY, ALE I PRÁVĚ PROBÍHAJÍCÍ LETNÍ VÝTVARNÝ SALON 2024.

Sběratelskou tradici ve vaší rodině založil váš prapradědeček Jan, který si nechal vyzdobit dům od Mikoláše Alše. Novodobou historii aukčního domu nesoucího jméno Kodl začal váš otec, váš bratr zase stojí za vznikem aukčního portálu Artslimit. Bylo vám tedy umění předurčené? 

Nevím, jestli přímo předurčené, vždycky jsem se totiž zajímal o více věcí. Na počátku studií jsem se věnoval spíše obecně historii. Ale to,  že jsem vyrůstal obklopen uměním, mě určitě hodně ovlivnilo. Zatímco moji spolužáci si na základní škole vylepovali filmové plakáty, já jsem měl rozvěšené „Buriany“. Už v pubertě jsem našel zálibu v současném umění. Začal jsem obdivovat tehdy „vyrůstající“ umělce. To jsem nemohl tušit, že za pár let s nimi budu úzce spolupracovat a s některými se i přátelit. Ať jde třeba o Jana Kalába, nebo Pastu Onera.

KodlContemporary nyní pořádá již sedmý Letní výtvarný salon. Jak vlastně vznikl nápad oddělit sekci současného umění od renomované aukční Galerie KODL?

Bylo mi osmnáct a právě jsem maturoval, když jsme se s bratrem Matyášem rozhodli založit samostatnou sekci naší galerie zaměřenou na současné umění. Chtěli jsme víc prosazovat soudobou českou uměleckou scénu, protože se nám zdálo, že je u nás ve srovnání se světem trochu opomíjená a podceňovaná. Měli jsme jasný cíl – zvýšit povědomí o tomto směru, u nás i ve světě. Matyáš se po čase rozhodl vybudovat dražební portál Artslimit a věnovat se online aukcím a já jsem převzal KodlContemporary. Těší mě, že se ke mně přidala sestra Adéla. Původně se jednalo spíše o projekt než o samostatnou sekci galerie, ani jsme nedoufali, že bude mít u klientů takový ohlas. Příští rok plánujeme otevření samostatné galerie v Pařížské třídě zaměřené na současné české umění a jeho prezentaci v mezinárodním kontextu.

Co Letní výtvarný salon? Jaká myšlenka stála za touhle akcí?

Bylo jich hned několik. Tou hlavní bylo mít možnost současné umění předkládat veřejnosti jinou formou než prostřednictvím aukčních výstav. A také jsme chtěli světové sběratelské společnosti představit díla, jež se na aukcích ještě neobjevují, tedy ta naše soudobá.

Mají salony nějaké ústřední téma?

Ačkoliv se každý ročník zaměřuje na něco trochu jiného, nejdůležitější myšlenkou je seznamovat společnost s novými formami současného umění a překonávat hranice v jeho vnímání a prezentaci. Zpočátku jsme se snažili sběratele seznámit obecně s možností nakupovat jiné druhy umění, než byli zvyklí. Postupem času jsme se rozhodli otevírat nová témata a občas zařazovat zahraniční umělce. Nedávno jsme takto měli například téma fotografie, loni jsme se zase rozhodli oslovit autory, jejichž tvorbu spojuje hluboký zájem o průzkum výtvarných materiálů a pokoušení hranic různorodých výtvarných médií.

Kdo u vás v minulých letech vystavoval?

Kromě již zmiňovaných umělců pocházejících z graffiti scény, Jana Kalába a Pasty Onera, třeba Ondřej Basjuk, Adam Kašpar, Šárka Koudelová, Antonín Kratochvíl, Denisa Krausová, Lukáš Novák, Ivan Pinkava, Rony Plesl,  Ira Svobodová, Jakub Špaňhel, Mária Švarbová, Zdeněk Trs nebo Lubomír Typlt. Ze zahraničí to byli například Sebastião Salgado, Attila Szűcs, Louise Frydmanová nebo Banksy. Ale i mnozí další.

Už sedmý ročník Salonu potrvá až do poloviny srpna. Na co jste se zaměřili letos?

V poslední době si všímáme toho, že mezi návštěvní- ky chybějí zástupci mladé a nejmladší generace. Letos se proto zaměřujeme na překlenování demografických hranic, a to jak zařazením děl začínajících autorů, tak i cílem vystavovat mimo oficiální prostory. Po skončení výstavy v Galerii KODL se přesuneme na střední školy ISP a Park Lane, kde studentům kromě vernisáže připravujeme i bohatý doprovodný program zaměřený na současné umění.

Na jaké umělce se tedy nyní v rámci Salonu můžeme přijít podívat?

Díla představují Martin Janecký, Anna Jožová, Pavlína Kvita, Jakub Matuška, aka Masker, Michal Mráz, Bára Prášilová a Monika Žáková. Jak je u salónů zvykem, jde o přehlídku různorodých stylů, médií i témat.  Pokud bychom chtěli hledat jednotící linku, pak by možná mohla být obecně tematická. Většina autorů se zaměřuje na společenské problémy a překonávání osobních traumat. Jediný, kdo do tohoto rámce příliš nezapadá, je Martin Janecký. Ten je ale suverénem ve vlastním oboru; jakožto sklářský sochař umí jako snad jediný na světě používat „inside bubble sculpting“, tedy techniku pro vytváření dokonalých realistických bust a rukou.

Jitka Menclová, Reflex.cz