Vladimír Véla započal svá studia na Akademii výtvarných umění v Praze v Ateliéru klasické malby prof. Zdeňka Berana a následně absolvoval v Ateliéru intermediální tvorby prof. Milana Knížáka. Přechod mezi těmito ateliéry malíři umožnil ještě v době studia plynulou a umělecky suverénní změnu realistického rukopisu k abstrahovaným objektům, objevujícím se na povrchu plátna v podobě skvrn, znaků, gest či symbolů, jejichž tvary jsou udávány proměnami světelných a barevných podmínek. V pozadí lze tušit především inspiraci přírodou, ale také posvátnými, až spirituálními krajinami. Barva je pak základním elementem, který ve Vélových obrazech utváří samotný prostor, jeho hloubku i sugestivní emoční hloubku daného námětu. Plátno Čtverec vzdáleností II patří do souboru prací, ve kterých umělec aktuálně rozvíjí problematiku fenoménů, jež nelze vědomě uchopit, ale které je možno vyjevit prostřednictvím malby. Obraz je tak úvahou o vzájemném vlivu určitosti čtverce a neurčitosti barevné skvrny. Tento kontrast je pro malíře synonymem procesu utváření, předpokladem vzniku, ale i atomizace a zániku. Vladimír Véla se kromě své tvorby věnuje pedagogické činnosti na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni, kde v současné době vede Ateliér malby. Jeho díla byla k vidění na výstavách v České republice, Německu i USA, jsou zastoupena v mnoha státních sbírkách včetně Národní galerie v Praze a v soukromých sbírkách u nás i v zahraničí.