Rony Plesl

Rony Plesl (1965) patří mezi špičkové mezinárodně uznávané umělce v oblasti skleněné plastiky. Jeho umělecká díla jsou zastoupena ve veřejných a soukromých sbírkách v České republice i po celém světě. Od roku 2008 je vedoucím Ateliéru skla na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde byl v roce 2017 jmenován profesorem designu a architektury. Na výstavě se prezentuje šesti skleněnými plastikami, z nichž pět bylo vytvořeno za použití unikátní technologie Vitrum Vivum. S touto technologií, která umožňuje doposud neproveditelné odlévání monumentálních skleněných plastik, začal Rony Plesl jako první na světě a ve světovém kontextu ji představil na 59. Mezinárodním bienále výtvarného umění v italských Benátkách v roce 2022. Jeho díla však nejsou poutavá pouze po technologické stránce, často pracuje s nadčasovými tématy spojenými se samotným lidstvím. Jeho práce mají intelektuální hloubku a jsou emotivně i vizuálně velmi sugestivní a sofistikované. Promítá se do nich autorova sečtělost a úzký vztah k historii a dějinám umění. O tom svědčí i samotná témata, která si vybírá ke zpracování – často se jedná o klasické úlohy, jež provázejí dějiny umění už od samých počátků. Z představených děl můžeme připomenout Memento Mori, velmi oblíbené zejména v době baroka jakožto připomínka konečnosti lidského života, nebo Métamorphose, které může odkazovat jak ke znalosti historicky formativní literatury (Ovidiových Proměn, Kafkovy Proměny) a přírodnímu koloběhu života, tak i k samotné tvorbě Ronyho Plesla, která je na proměnách založená. Proměny, nebo možná lépe řečeno samotná časovost proměn je v nich zachycena až barokně-caravaggiovským způsobem. Děj jako by se zastavil v určitý vypjatý okamžik a přesně v danou chvíli byl předložen divákovi ke čtení: Conestabile Madonna – právě podťatý strom s odhalenými letokruhy, místo nichž se setkáváme s klasickým námětem madony s dítětem. Námětem odkazujícím nikoli k náboženství nebo konkrétní víře, ale – jak říká sám umělec – k naději: „Netvořím náboženské umění, tvořím věci, které mají lidem připomenout touhu po naději, protože naději potřebujeme každý.“